Únor bílý pole sílí...a my slábneme...únor 2019

Ač se to zdá neuvěřitelné, stále jsme to nevzdali, bagr i my pokračujeme šíleným tempem k cíli. Bagrista Pavel je pro nás dar z nebes, protože je absolutně samostatná jednotka a my se můžeme soustředit na další naplánované práce. Zároveň se často přistihnu jak jen tak stojím a zcela tupě zírám na to, jak bagr pracuje...je to taková meditační chvíle :-), zažili jste to? To co bychom ručně dělali věky, udělá bagr jedním pohybem a momentálně je jeho cíl roztřídit kupy suti. Takovýma obrovskýma kleštěme (znalí prominou mou laickou definici) třídí vše na hromady dřeva, kovu a cihel. No a já jako úplný magor mezi tím pobíhám a vytahuju ze suti plasty...nechápu to a začíná mě to neskutečně vytáčet, všude plasty...můj zdá se doživotní boj. No a samozřejmě toto mé pobíhání mezi hromadami a bagrem je v přímém rozporu s bezpečností práce...ale to je zcela jiný příběh :-).

Zároveň jsme nacházeli nespočet zajímavých věcí, u některých jsme ani netušili k čemu slouží. Cokoli co nám bylo líto vyhodit, jsme si odložili bokem, až jsme se v určitý okamžik začali děsit toho, že budeme pokračovat ve šlépějích bývalého majitele a stanou se z nás zapálení sběratelé možného i nemožného haraburdí....no uvidíme a budeme doufat v náš zdravý rozum.

Na pozemku jsme objevili několik polorozpadlých vraků různého původu, a tak jsme se rozhodli využít přítomnost bagru a přemístili jsme je z lesa před dům, kde se poté naloží do kontejneru a odvezou do šrotu. V lese jsme objevili i torzo vlečky...a to by nebyl Jakub, aby v tom neviděl příležitost získat nějakou korunu :-). Tak fotka vlečky putovala na bazoš a světe div se, fakt se prodala. Vzhledem k tomu, že práce nebyly zadarmo, byla každá koruna dobrá...proto jsme prošli i další místa. Skvělým objevem byl starý soustruh, který byl dokonale skrytý pod nánosem bordelu...po debatě a vzájemném ujištění, že ho tedy opravdu ani jeden z nás nevyužije, šel do prodeje. Ono nebyl ani problém ho prodat, to šlo samo, ale jak chcete takový kolos dostat z místnosti? Na tuto otázku dodnes neznám odpověď :-). Ale když jsem se dostavila na mlýn, už tam soustruh nebyl. Předpokládám, že za tím stála kreativní debata několika chlapů a spousty sprostých slov, takže jsem vlastně ráda, že jsem se tomuto aktu vyhnula.

Mimo práce venku se nám dařilo pohnout i s pracemi v ,,domě´´. Chystali jsem se betonovat podlahu v přízemí, což obnášelo oklepání původních omítek (tedy toho co z nich zbylo), navezení štěrku (o tom se nám pak i zdálo) a pak už konečně něco díky čemu to začíná vypadat, že tam třeba i jednou budeme bydlet...beton :-)...chlévům zdar a obýváku a kuchyni nazdar!

A abychom nezapomněli na to, že se chystáme bydlet v Blatci, bláta jsme si užívali plnými doušky, což rozdělilo dodavatele materiálu na odvážné a na ty, kteří měli pud sebezáchovy. Naštěstí těch odvážných bylo více a materiál pro pokračování prací se navážel dál.

Pokračovali jsme totiž v domě a zatímco se ,,kouzlila" podlaha v patře, dole v přízemí rostly zdi před očima.

Jo a ty zdi...ty zdi jsme nestavěli podle nějakého dlouze promýšleného plánu. Ono všeobecně se u nás nic moc dlouho nerozmýšlí, což jsme prokázali už samotnou koupí mlýna. Pod záštitou kouzelné formulky ,,však je to jenom prozatímní bydlení" jsme tak nějak od oka nakreslili čáru...nebo tedy abych byla přesná...Jakub mi dal do ruky sprej a vydal pokyn ,, nakresli, kde mají být zdi" a odešel dělat něco očividně důležitějšího. Takže tam kde držel sprej, tam máme nyní postavené zdi :-) a na jakékoli pozdější reklamace nebude brán zřetel. V přízemí jsme použili zachráněné cihly a máme v plánu je nechat přiznané. No je to krása, co vám budu povídat.

A mimo to všechno prostě tak nějak žijeme, pracujeme, grilujeme a blbneme abychom se z toho nezbláznili....

...duben se nám totiž nezadržitelně blíží, ale nutno říct, že se tématu stěhovaní v dubnu lehce vyhýbáme...ale plán je plán a je potřeba ho plnit na 110%, do nastěhování zbývá 60 dní a proto nepodléháme panice a makáme.