Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán...prosinec 2018
Aktualizováno: 14. 9. 2023
V rámci pokračujících prací, jsme museli navézt spoustu materiálu a nářadí, proto jsme samozřejmě začali řešit i zabezpečení vstupu na pozemek a tak nám zalétl zrak na rozpadající se vrata do stodoly, která byla momentálně jediný možný vstup. Měli jsme jasnou představu, jak by vrata měla vypadat, takže obratem proběhla objednávka železa a dřeva. A samozřejmě abychom měli prostor na práci, museli jsme vyklidit část stodoly...ono se totiž nedalo pořádně ani projít, natož najít místo na nátěr dřeva.
Vyklízení, to by nám šlo, ale natírat dřevo v prosinci v otevřené stodole, to byl bojový úkol. Spousta dřiny, sprostých slov a zdlouhavého schnutí barvy, ale víte jak se to říká...,,nemožné na počkání, zázraky do tří dnů´´ . Toto heslo necháme Jakubovi vytesat na náhrobní kámen :-)))). Ale zpět k našim vratům, ony pro nás totiž byly...jak to říct..symbolem, že to prostě všechno půjde.
Pohled na ně, když byly konečně zavěšeny na své místo, nás naprosto fascinoval. Vím, že to není nic převratného, ale v tom naprostém chaosu, nepořádku, hromadách pytlů a cihel, najednou vidíte něco čistého a hezkého...nejraději bych si tam dala židličku, kafe do ruky a koukala na ně celé hodiny.
Ale to nebylo v časovém harmonogramu...my totiž měli jasně daný harmonogram, harmonogram který jsem častokrát proklínala dnem i nocí. A jak on vlastně vznikl? Asi to byla kombinace mé nedočkavosti a Jakubovy cílevědomosti. Měli jsme kde bydlet, neměli jsme kam spěchat a stejně jsme spěchali. Naprosto bez pudu sebezáchovy jsme se rozhodli, že se stěhujeme v dubnu, ano čtete správně v dubnu 2019. To už bude teplo, nebudeme řešit vytápění a bude tady moc hezky takhle na jaře..přece nebudeme v bytě déle než je to nutné. Všichni se nám smáli a tvrdili, že to nemůžeme nikdy stihnout a to nás ještě více nakoplo k tomu, že plán budeme plnit na 120% :-)), i kdyby nás to mělo zabít.
A abyste pochopili co byl vlastně náš cíl...měli jsme vysněný dům...tedy měli jsem v hlavě kombinaci našich vysněných domů. Jakub jde po přiznaných betonových konstrukcích a já po selském stylu, takže jsme se ve všem naprosto shodovali :-). Domluvili jsem se, že dáme dohromady hospodářskou budovu a bude to naše provizorní bydlení, které se časem promění v prostor pro hosty. V hospodářské budově budeme bydlet po dobu, než se dáme psychicky a finančně dohromady a než se nám podaří vyřídit stavební povolení na nový dům. Pak si vezmeme hypotéku a postavíme NÁŠ dům...s proskleným štítem, betonovými nosníky, surovým dřevem a dokonalým výhledem do zahrady. Tento dům bude na místě starého mlýna a bude tak respektovat původní uzavřený dvůr.
S touto vidinou jsem se pustili do dalšího zdlouhavého vyklízení. To byla náplň našich dnů..vyklízení. Ráno vstát, s radostí do práce, po práci rychle najíst a honem na mlýn..vyklízet, třídit, pytlovat.
Byla zima, všude chaos, někdy jsem měla pocit, že vlastně některé věci přemisťujeme z bodu A do bodu B, abychom je pak zase přesunuli do bodu A...a takhle pořád dokola. Je pravdou, že jsme občas našli věci, které stály za to a ty jsme se snažili uchovat. A protože byla fakt zima, ale jako opravdu zima...měli jsem permanentně rozdělaný oheň. Díky němu jsme se zbavili spousty papíru, starého dřeva, nábytku apod. a samozřejmě jsme díky němu měli teplo a kde si ohřát oběd. Jenom na to míchání člověk potřeboval dlouhou násadu, aby ho to neseškvařilo :-). Prostě bez ohně na mlýně nejde nic.
Noooo a abychom ty zážitky měli kompletní, jeden náš milý rozmilý pomocník, neznalý mé ekologické posedlosti neváhal a pro lepší efekt vhodil do našeho permanentního ohně pneumatiku nebo co to vlastně bylo a efekt se dostavil okamžitě...smrad a černý dým viditelný v širém okolí. A je potřeba říct, že ve vedlejší zahrádkářské kolonii nedávno hořelo, takže se nebylo co divit, že než jsme se stačili vzpamatovat, měli jsme na mlýně váženou návštěvu. Dorazili hasiči :-)). Dokonce dva hasičské sbory, aby nás tam nebylo málo.
A jako poučení pro všechny, kteří jsou neznalí jako jsme byli my, nahlašujte prosím cílené pálení...existuje na to speciální webovka a my ji máme odteď v oblíbených záložkách.
Aby to nebylo jenom o chaosu, v prosinci jsme zahájili také výkopové práce. Podařilo se nám totiž vyklidit spodní část hospodářské budovy, pohled na holou zem byl v tomto prostoru jako balzám na naši stále unavenější duši. Jakub si půjčil bagřík, který projede dveřmi a začala se hloubit naše budoucí podlaha.
Každý další měsíc je zkouškou vůle, trpělivosti a odhodlání...zatím stále věříme, že jdeme správným směrem....do dalšího měsíce na mlýně....
Komentáře