Nic není nemožné...březen 2019

Když na to zpětně koukám, někdo se nad námi slitoval a prodloužil nám měsíc březen minimálně na dvojnásobek dní. Jinak nechápu jak se nám podařilo zvládnout tolik práce. Po sněhu, dešti a bahně jsme se konečně dočkali lehce jarního počasí. Jedním z důvodů proč jsem toužila po starší nemovitosti byla hlavně zahrada..zahrada, kde se už žilo, kde někdo zasadil něco víc než kukuřici. Ono totiž když hledáte pozemek, velká spousta nabídek je na takzvané zelené louce...prostě se ukrojí krajině kus prostoru, kde se dříve pěstovalo nebo páslo a ,,rozseká se´´ na nové domovy lidí, kteří touží po možnosti svého vlastního domečku a zahrádky. Debata o tom zda je to tak správně, sem úplně nepatří...je to prostě cesta...jenom ne ta naše. My jsme si užívali, že v tom chaosu se najednou začali objevovat poslové jara a když máte kolem sebe jenom suť, kupy hlíny a pytle plné odpadu je každý náznak slunce na konci tunelu vítán.

...teda buďme upřímní, já jsem se každý den nemohla dočkat až se projdu po pozemku a najdu zase nějaký další náznak života...a Kuba se mezitím topil v té suti, hlíně a pytlech. Nicméně i tam se blýskalo na lepší časy, protože přivezli okna. Nad tím kde bude jaké okno jsme se moc nezamýšleli, prostě jsme respektovali stávající otvory ve zdech a do nich objednali výplně. Zároveň s akcí ´´okna´´ se jelo v akci izolace základů.

V domě se instalovala okna a my mezitím uklízeli chaos a srovnávali pozemek. Zní to jako maličkost, ale na ten výsledný ,,pořádek´´ jsem koukala dlouho a s chutí.

 Všechny vraky, které jsme našli zarostlé ostružiním byly odvezeny a přeměněny na penízky, ale jeden byl prostě jiný...Jakub si vytvořil citovou vazbu:-). Takže Spartak zůstává a stává se naším maskotem.

Jak tušíte pořádek sice byl, ale nevydržel moc dlouho. Přijel náklaďák a vykutálel nám tam naši novou studnu. Pan studnař nám sdělil, že voda je tady všude a jen ať si řekneme kde to teda chceme. A to bychom nebyli my, kdyby to neprobíhalo následovně: Jakub: ,, Tak kde ji dáme?´´ Já: ,,Tak třeba sem?´´ Jakub: ,, Ok´´.....a jak se řeklo, tak bylo :-)))).

Ale pojďme na chvíli zase do domečku. Tam se děly věci! Díky našemu skvělému strejdovi Frantovi se v patře začaly objevovat stěny, ano ty stěny jejichž umístění jsem načrtla sprejem. Začaly se pomalu objevovat jednotlivé místnosti a čáry sprejem jsem operativně upravovala a přesouvala chlapům pod nohama. Musím uznat, že jejich a hlavně Jakubova trpělivost mě nepřestávala překvapovat...když na to kouknu zpětně, kdyby mě tím sprejem někdo umlátil a zakopal v lese, nedivila bych se mu.

Dole mezitím finišovala izolace podlahy a hlavně konstrukce schodiště! Je to tak, že do této chvíle jsme měli přístup do patra pouze po žebříku oknem, proto je schodiště náš velký milník. Schodišťové stupně jsou sice pouze ze starých prken, které jsme tady někde našli, ale i to nám pro tuto chvíli bohatě stačí. Neméně důležitou chvílí bylo umístění krbu. Jaro se sice projevuje, ale zima je stále ukrutná a proto je každé ohřátí u funkčního krbu zázrak. Jak jste si jistě všimli v našem závodě o co nejrychlejší přestěhování není čas řešit kdo je kdo :-))...teda kde je co...takže proč je krb tam kde je a proč vypadá schodiště zrovna takhle je otázkou na kterou neumíme odpovědět. Ale vycházeli jsem z toho, že chceme krb a krb musí mít komín a komín budeme potřebovat i u kotle, který bude (doufejme, že bude) v technické místnosti a technická místnost je umístěna pěvně...takže tak nějak probíhalo umístění krbu. U schodiště to bylo podobné, chtěli jsme vzdušné schody v kombinaci kov a dřevo, párkrát jsem zkoumali jiné umístění, ale variant bylo opravdu málo.

Co pro nás byl opravdový stres (nebo tedy pro mne určitě) bylo roztahování elektrických kabelů a odpadů. Ti co stavěli dům to znají, pan elektrikář připraven s kabely a nářadím a jeho dotaz zní, kde chcete vypínače a zásuvky? A já začínám panikařit. Máme načrtnuté lehké schéma toho kde co bude, ale tady končí sranda a začíná tvrdá realita. No řekněte, znáte někoho kdo má světlo přesně nad konferenčním stolkem nebo dostatek zásuvek tam kde potřebuje? Tak co už, rozkaz zněl jasně, takže tužku do ruky a šli jsme: ,,tady vejdeme že jo a chceme si rozsvítit no a pak musíme někde zase zhasnout, že jo...a co když půjdu jinudy a co když......no co vám budu povídat, prostě jsou někde nakreslené vypínače a zásuvky a ono to nějak dopadne.

A taky jsme museli zahájit výběr a nákup všeho možného i nemožného....jakože radost to úplně není, naštěstí pro Jakuba jsou tyto věci naprosto podružné a myslím, že kdybyste se ho zeptali jaké mají naše vypínače barvu..neměl by vůbec ponětí...anebo by se zcela náhodou trefil, abych ho nepodceňovala :-).

A mezitím venku....venku probíhala akce století a to bylo umístění žumpy. Na začátku to vypadalo jako hračka, vzhledem k tomu, že náš pracovitý bagrista Pavel byl stále přítomen, stačilo jen vykopat díru, umístit žumpu, napojit a zase to zakopat. Nic převratného že jo? Ale to co se dělo během kopání to byl zážitek. V jednu chvíli se začala objevovat voda, to by tady nebylo nic divného, ale voda se začínala vířit a podmílala stěny výkopu. I optimistický Pavel, začínal lehce ztrácet naději, že tato akce dopadne dobře a zavelel ,, teď nebo nikdy´´ a žumpa byla v díře...sice trochu výše než bylo zamýšleno, aly byla tam. To jestli bude napojení dostatečně nízko, aby se nám to potkalo s vývodem z domu, stálo Jakuba předpokládám pár žaludečních vředů. O pár nadávek, spoustu bahna, můj odchod s tím, že se na to nemůžu dívat a Pavlovu větu, že ven ji vytahovat určitě nebude později byla žumpa úspěšně napojena!

A to bych nebyla já, abych při tom všem chaosu nevymyslela ještě šílenost typu vyvýšených záhonů na zeleninu a to by nebyl Jakub aby to nevměstnal do harmonogramu. Najednou bagr převáží staré trámy a kouzlem se objevují auta se zeminou...hodně aut a hoooodně zeminy:-), nakonec se u nás otočilo 50 tater z nedaleké kompostárny.

Vím, že to zní až lehce šíleně, ale ono to není jenom tak...pokud chcete něco pěstovat..to máte semínka, hlínu, květináče...no prostě jsem magor, tedy jsem zahradnice, ale taky magor a tak hned, jakmile jsem ucítila příležitost se byt v paneláku proměnil v pěstírnu. Sazenice na sezónu se chystaly a potřebovaly taky někde bydlet...no a tak vznikla myšlenka těch vyvýšených záhonů...ještě to zní šíleně? Budeme dělat, že už je to lepší :-).

Dny jsou krátké a abychom neplýtvali časem, jakmile venku padla tma, našli jsem si zábavu uvnitř , a protože se březen chýlí ke konci a my jsme si potřebovali upevnit partnerské pouto, pustili jsme se společně do práce se skelnou vatou v naší budoucí ložnici. Jestli je něco co opravdu z duše nenávidím, je to skelná vata...hnusnější materiál snad neexistuje. Tady náš příběh málem skončil, naštěstí se naše dýchací cesty postupně zanesly vatou a nadávání se přeneslo do roviny tichého zoufalství. Pan sádrokartonář má pevný termín a pokud nechceme posouvat termín stěhování, musíme na něj být připraveni.

Aby toho nebylo málo a nenudili jsme se, tak probíhal další úklid a zpřístupňování našeho nového domova. Protože tady přestává konec srandy, Noví nájemci bytu zajištěni, termín předání klíčů domluven a naprosto upřímně, zatím se není kde umýt, kde uvařit, kde si lehnout...o tom, že topení je zatím zajištěno pouze krbem, raději ani nemluvím a přeji si teplé jaro....

....naše první jaro na mlýně...