Konec jedné éry...leden 2019

V lednu nastalo to, co muselo přijít a čeho jsme se tak trochu báli. Demolice, šílené slovo, šílená představa, ale bohužel zároveň i naprostá nutnost...každý den hrozilo, že to celé na někoho spadne a to jsme nemohli riskovat. A tak jsem si vzali do ruky kladiva a šli jsme bourat....a bouráme dodnes :-))...i takhle to mohlo být...ale nebylo...

Jsme sice snílci, ale tehdy jsme ještě měli trošku zdravého rozumu, a tak jednoho krásného dne se před mlýnem objevil bagr a bylo jasné, že to nebude úplně sranda. Je nutné podotknout, že to nebyl ledajaký bagr, ale bagr s velkým B. Sami jsme nevěděli jak a kde začít, nebýt skvělého strojníka, byli bychom úplně v koncích. Když se odstranila přední stěna, otevřel se pohled na bývalou mlýnici, tato část stavby byla celá ze dřeva a držela jen silou vůle. To by nebyl Jakub, kdyby neměl potřebu zkusit zachránit, alespoň pár věcí na památku. Já i Pavel (strojník) jsme se raději koukali jinam, protože stačil špatný pohyb a celé by se to sesypalo jako domeček z karet...i s Jakubem. Naštěstí k žádné tragédii nedošlo a mávnutím jsme odstartovali dílo zkázy. Když se bagr začal zakusovat do mlýnice, měli jsem všichni slzy v očích. Tak krásná stavba v tak šíleném stavu...přitom stačilo zavčas opravit střechu a mohlo se to všechno uchovat...ale co už....minulost nevrátíme.

Já se svou posedlostí k recyklaci, jsem koukala na bagr a radovala jsem se, kolik budu mít cihel a co všechno z nich postavím....jak naivní člověk na začátku stavby je... odmítala jsem nabídnout k prodeji byť jedinou cihlu a snila jsem o plotě z cihel kolem pozemku apod...a hádejte jak to dopadlo...snad ani jedna cihla nebyla použitelná. Dostala jsem radu...házej je na hromadu a ty které se nerozbijí jsou dobré...tak nic no...vznikly nám jen hromady rozpadlých cihelných kousků. Takže tak... A mimochodem, takových velkolepých plánů s ne úplně velkolepým koncem ještě bude :-).

Vypadalo to šíleně, ale sutě zase tolik nebylo, ale topili jsme se ve dřevě, ze začátku jsme chtěli všechno zachraňovat, přebírali jsme každou desku, ale v tomto měřítku to byla marná práce, proto jsme nabídli dřevo za odvoz. Nechali jsme si dostatek starých trámů pro naši potřebu a zbytek jsme darovali známým..takže si dokážete představit kolik vzniklo ,,mlýnských postelí, stolečků, rámů apod...ale alespoň tyhle kousky žijí dál.

No a samozřejmě se pálilo.... a pálilo se opravdu hodně. Zde Jakubova oblíbená fotka. Záznam idylického prostředí našeho nového domova a rukavice velikosti XL. Takových fotek jako stvořených pro profilovou fotku na sociální sítě máme spoustu a vzhledem k tomu, že

naše hrdost během stavby vzala za své...většina se tady určitě objeví :-).

Bagr nám konečně zajistil přístup ke štítové stěně hospodářské budovy. Štít byl napůl rozpadlý, takže se musel odbourat a postavit znovu. Současně se řešila nová střecha na celé budově...to by samo o sobě nebylo nic ,,těžkého´´, kdyby na to nebylo potřeba uvolnit prostor kolem domu kvůli stavbě lešení. V tomto prostoru se totiž nacházely věci, které jsme vyklidili ze samotné budovy, takže opět a zase třídění, pálení, pytlování....Ale ta dřina zase stála za to...zase jsme o kousek dál. Tedy ne kousek, ale pořádný kus, protože máme střechu! Už nám nebude pršet za krk a budeme moci začít s pracemi uvnitř.

Je krása vidět jak se se vše hýbe kupředu. Bagr postupuje a probojovává se dál na pozemek. Ale přiznejme si to, je to náročné a úmorné...hlavně pro Jakuba. Každý den do práce, domů, převléct se, najíst se, jet zkontrolovat práce na mlýně, udělat tam vše co je potřeba a za tmy zpátky domů a rovnou do postele. Den co den stejný koloběh. Život mimo práci a mlýn se zastavil a víkendy už nejsou o výletech, ale o tom že můžeme hned ráno vyrazit s chutí a radostí na mlýn makat.....ale říkala jsem vám, že máme novou střechu? :-).

Zatím žijeme a jedeme dál!