Průzkum území...listopad 2018

blateckymlyn
1. 4. 2022
Minut čtení: 3

Aktualizováno: 8. 4. 2023

Všechno papírování kolem koupě mlýna samozřejmě neproběhlo lusknutím prstu, ale my jsme se už od něj nedokázali odtrhnout. Byl naší součástí od první prohlídky.

Sešli jsme se s majiteli přímo na pozemku, abychom se dozvěděli něco o historii a současném stavu domu. Do té doby jsme to moc neřešili, líbilo se nám to jako celek. Nekoukali jsme detailně na jednotlivé části a myslím, že tím jak je nemovitost rozsáhlá, jsme to tehdy ani nedokázali plně vstřebat. Postupně na nás realita dopadla v plné síle. ,,Dům" byl v rámci obyvatelnosti úplně pasé. Já osobně jsem do něj odmítla vstoupit, měla jsem pocit, že je otázkou času, kdy to celé spadne. Byl tam chaos a všudypřítomné vlhko.

Nemůžu říct, že by na tom hospodářská budova byla nějak zásadně lépe, ale působila tak nějak přívětivěji...možná to zní zvláštně, když kouknete na fotky, ale takto jsme to opravdu viděli. Chyběla ji část střechy, ale jinak oproti domu působila stabilně. Jedno velké ALE tam bylo, ten nepořádek a hromady neidentifikovatelných věcí byly omračující. Když jsme se dopracovali k prohlídce stodoly, už nám docházely síly, představivost a smysl pro humor.

Nicméně po této návštěvě bylo jasné, že nemůžeme na nic čekat. Od sousedů jsme se dozvěděli, že průběžně do náhonu padají další a další části zdiva a jestli se to sesype najednou, bude veselo. Do stodoly a do hospodářské budovy teklo přes propadlé střechy a počasí se mělo spíše zhoršovat než zlepšovat. Proto jsme se s majiteli domluvili na složení zálohy a předběžné smlouvě, abychom mohli začít okamžitě hasit to, co nepočká. Představa, že se postupně vše dál rozpadá a my sedíme se založenýma rukama nám nedávala spát. Smluvně bylo vše bez problémů a tak jsem s chutí začali, ač mlýn nebyl ještě oficiálně náš.

Jako první věc Jakub vytvořil provizorní lávku přes náhon, abychom se dostali do spadlé části domu přístupné pouze z vody. Byla tam spousta popadaných trámů, plastů, částí nábytku a podobně, vše trčelo nebo padalo do vody. Pro tyto účely jsme doma našli neopren, kdyby došlo na nejhorší a proběhlo listopadové koupání. V rámci relativně zdravého rozumu do výbavy přibylo i lano, protože jak nás varovali a my postupně zjistili, v náhonu je po povodních více bahna než vody a je problém z něj dostat nohu i s gumákem, natož celého člověka. Zcela upřímně, já bych tam nešla, ale ze břehu nám to připadalo jako docela vtipný výjev a smíchem jsme si prodloužili život minimálně o pár let...teda my..Jakubovi to tak vtipné nepřišlo. Po lávce se postupně odtáhlo vše co šlo a co by mohlo způsobit budoucí problémy.

V rámci priorit přišla na řadu střecha hospodářské budovy. Abychom mohli udělat střechu, museli jsme vyklidit půdu a vytvořit prostor pro práci. Nechci říct, že spravit střechu je jednoduché, ale po tom co všechno jsme museli udělat, než vůbec k samotné opravě došlo, nám samotná střecha připadala jako brnkačka. Zjistili jsem totiž co všechno se v budově nastřádáno. Prokousat se ke střeše byl bojový úkol na několik dlouhých odpolední.

Normálně by to asi probíhalo tak, že se přistaví kontejner a ten se prostě plní, ale to by nesměla být přítomna osoba posedlá tříděním odpadu a ano tou osobou jsem já. Takže připravit pytle a jde se na to. Jo a abych nezapomněla, říká vám něco pojem nekonečný rukávec? Ten se totiž stal našim objevem měsíce a také nejlepším přítelem. Tento nekonečný pytel jsme plnili neuvěřitelným množstvím plastu. Takže jedeme hromady plast, papír, dřevo, kov a bohužel i neroztříditelný odpad. Několikrát jsem zažila chvíli..jak ji popsat..stojíte uprostřed totálního chaosu, nevíte co dřív, nevíte kde začít a kde pokračovat a zhasne vám i to poslední světlo na konci tunelu...tolik věcí jsem snad nikdy neviděla. Ale co už, musíme pokračovat. Ta pravá chuťovka přišla v podobě sena. Byla ho polovina půdy. Sházeli jsem ho část dolů a zkusili spálit, tak to teda nedoporučuji ani nejodhodlanějším jedincům. Oheň žádný, jenom spousta štiplavého dýmu a hromada neubyla. Takže přišla na řadu varianta pytlovat do bigbagu a odvážet do lesa. Kompost z toho bude skvělý, ale prach který se u toho vířil máme v plicích dodnes. Tímto děkujeme našemu odvážnému kamarádovi, který jako jediný neutekl a etapu ,,likvidace sena" ustál až do zdárného konce.