Jak to všechno začalo...Leden 2018..hledáme

Většina lidí k tomuto bodu dospěje. Chtěli jsem se posunout dál a představa života v bytě nebyla pro nás vůbec lákavá. Oba jsme vyrostli v domech a možná i proto, to pro nás byl přirozený krok...začínáme hledat pozemek.

Procházeli jsme nabídky, projížděli okolí a domlouvali si prohlídky. Postupně se nám vytvořil obraz toho co vlastně chceme a co ne. Já jsem se nedokázala smířit s pozemkem menším než 1500m2 (zde zafungovala pracovní deformace, zahradnice přece potřebuje pořádnou zahradu) a oba jsme rozhodně nechtěli do husté zástavby. Věděli jsme, že toho nechceme zrovna málo, ale slevovat jsme nechtěli. Viděli jsme spoustu pozemků, starších domů, developerských projektů a pak přišlo kritérium, které spousta lidí tak úplně nepochopila...chceme pozemek ve svahu! A ne jen tak v ledajakém svahu, chceme výhled. No buďme upřímní, to není v Olomouci zcela inteligentní nápad, ale představa moderního domu vsazeného do svahu nás dostala. Takže hledáme dál...

Konečně pozemek, který vypadal skvěle, říkali jsme mu Pozemek nad skálou. Dobrá dostupnost do města, velkorysá výměra a zajímavý detail na konci pozemku, končil totiž skálou a bylo to kouzelné. Navrhla jsem umístění domu, rozdělení pozemku,...všechno by šlo a vůbec to nevypadalo zle, ale pořád nám tam něco chybělo a na ceně nadbývalo. Promýšleli jsme všechna pro a proti, strávili jsme tam odpoledne a nakonec nás přece jenom odradila cena a absence výhledu. A taky nám tam došlo, jak těžké rozhodnutí to bude. Rozhodnutí, které vám tak nějak zformuje budoucnost.

Hledali jsme dál a narazili na poklad, velký pozemek ve svahu, hezký výhled, dobrá dostupnost a les hned nad domem. Ale...bylo tam několik velkých ALE...ten les byl církevní či biskupský či jaký, poprvé jsme slyšeli o ochranném pásmu kvůli pádu stromů. Ještě k tomu přes pozemek vedlo elektrické vedení a světe div se i k němu se vztahovalo ochranné pásmo. Ony ty dráty jdou i přeložit, jak nám sdělil milý pán u Čezu, ale ani nechcete vědět kolik by to stálo. Ale to bychom nebyli my, hledali jsme řešení, všemožně to kombinovali, ustupovali a nakonec jsme zjistili, že bychom tam přece jenom mohli něco postavit, ALE když jsme si na pozemek přenesli všechna ochranná pásma, zbylo nám asi 10m2 v dolním spodním rohu :-)))), Takže hezkých pár týdnů obvolávání úřadů, kreslení řešení, nadějí... až přišel den, kdy jsme realisticky uronili slzu a tuto kapitolu uzavřeli. Nicméně máme docela dobré znalosti v oboru ochranných pásem.

Další a další pozemky, u kterých jsem neměla ani chuť vystoupit z auta, u kterých jsem si řekla..tak není to tak hrozné...ale chcete postavit dům někde, kde to není tak hrozné?? Snažili jsme se postupně neslevovat z nároků, protože to tak prostě bývá. Hledáte a hledáte a začínáte si říkat, jestli toho prostě nechcete moc. Měli jsme finanční limit, věděli jsme co je reálné a co ne, ale naděje přece umírá poslední...ta moje měla teda na kahánku. Doteď mám v hlavě větu jednoho pana realiťáka, který nám nabízel neskutečný pozemek na neskutečném místě, který bychom si mohli dovolit, ale už bychom si nemohli dovolit na něm cokoli postavit...ale u něj padla věta ,,Kam oko dohlédne to může být Vaše!´´ , to byla věta, která mě nalomila k tomu se doživotně zadlužit a přitom nemít v čem bydlet :-))))), tohle by si pán měl dát na vizitky! A jsem upřímně přesvědčená, že takhle věta nás posunula k rozhodnutí, které jsme nakonec udělali...

Každé ráno jsme oba otevírali počítač s tím, co nového se objeví nebo co jsme přehlédli dny předchozí. A jedno ráno na mě vyskočil inzerát o prodeji pozemku bývalého mlýna, fotky tam nebyly (pak jsme pochopili proč), ale bylo to pro nás na strategickém místě. ,,Joo to znám, to mi náhodou nedávno ukazoval kamarád Petr. Je to šílená ruina.´´ Já jsem nevěděla co čekat, ale lákala mě rozloha pozemku, tak jsme si domluvili prohlídku, abychom si to kdyžtak alespoň odškrtli ze seznamu.

A tak jsme jedno odpoledne jeli na výlet...